Kolem dvanácté jsme se vydali na oběd do čínské restaurace, bylo to poprvé od tvého narození a ty jsi jako spořádané miminko celou tu záležitost prospal v kočárku, za což jsme ti byli velmi vděční.V restauraci jsme měli sraz i se Zuzkou a její rodinkou.
Lucinka byla hodná až do té doby, než jsme šli napřed ven a ona chtěla jít s námi, takže když jí tatínek Petr odvlekl zpět ke stolu, začala se vztekat a přitom jí zaskočil kousek lupínku a začala se dusit... Zuzka jí musela bušit do zad. a divadlo pro celou restauraci začalo...
Nadienka s tebou pěkně zapózovala před restaurací a pak tě vozila sem a tam, aby jsi pěkně pokračoval ve spánku. Bez drncání máš totiž tendenci předčasně se budit...
A už jdou i Zlesovi.
Otcové a ještě hodné děti :)
Lucinku přitahují vyvýšeniny, ale také bohužel silnice, louže a blátivé kopce a utíká tím směrem s přímo ďábelským smíchem...
Filip veze kočárek a Lucinka zdrhá.
Zuzka se snaží zabránit pádu do mokra.
Péťa už pádu do mokré trávy zabránit nestačil.
Lucinka se rozhodla pro pokračování výletu do kopce, Péťa to jistí, my čekáme rezignovaně u kočárků.
Tak kdepak jsou? Nadienka je šla hledat. A nakonec se všichni šťastně vrátili :)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat